Byla nejlepší českou střelkyní na světovém šampionátu házenkářek do 18 let v makedonském Skopje. Dvakrát svojí brankou v samotném závěru, ve skupině s Uruguayí i potom s Argentinou dokonce až z devítky po čase, rozhodla Simona Schreibmeierová o těsném vítězství svého celku. S Brazílií zase zařídila vyrovnání, přesto z ní i pár dní po šampionátu po konečném 22. místě čišelo zklamání.
„Chtěly jsme s holkama víc,“ hlesla sedmnáctiletá levá spojka z Třeboně. S mateřským klubem se v neděli vydala na soustředění, hned po něm se ale zapojí i do přípravy interligového DHC Plzeň, kde bude v nadcházejícím ročníku hostovat.
Konečné umístění tedy není ke chlubení?
To tedy ne, to jsme určitě nečekaly. Chtěly jsme s holkama víc, aspoň postoupit ze základní skupiny.
To se ale v konkurenci Uruguaye, Brazílie a Norska nepovedlo. Co k postupu chybělo?
Nebylo to až tolik, za Brazilkami jsme zaostaly jen o skóre. Rozhodla vlastně jedna neproměněná šance, jediný gól…
Když
jste šly do posledního zápasu proti házenkářské velmoci z Norska,
věděly jste, že potřebujete uhrát alespoň remízu. Jaký to byl pocit?
Nijak
nás to nesvazovalo, šly jsme do toho s plným nasazením. Chtěly jsme
odehrát dobrý zápas a snažily jsme se vyhrát. Myslím, že jsme předvedly
jeden z nejlepších výkonů na šampionátu, na vítězství to bohužel
nestačilo.
V čem byl herně váš největší problém v základní skupině?
Dělaly
jsme poměrně dost technických chyb. Když nám to šlo v útočné fázi,
ještě to nevadilo tolik, ale jakmile se přestalo dařit proměňovat šance,
naše hra nefungovala.
Kromě
evropských soupeřů jste potkávaly i házenkářsky exotické země –
Uruguay, Brazílii, Argentinu. Jak se vám s jihoamerickými soupeřkami
hrálo?
V tom problém nebyl, i když jsme podobných zkušeností moc
neměly. Ničím nás nezaskočily, byly jsme dobře připravené. Nerozhodilo
nás to, snažily jsme se předvádět svoji hru a vesměs to vycházelo. Škoda
jen remízy s Brazilkami, která nás stála postup.
Vám osobně se ovšem střelecky dařilo náramně, byla jste se svými výkony spokojená?
Takhle
se to nedá říct. Každý gól se sice počítá, ale na to jsem se
neohlížela. Snažila jsem se být co nejvíc prospěšná pro tým. Nekoukám na
to, kolik dám branek.
Jak se vyrovnáváte s tím, že tým od vás góly očekává? Vnímáte na hřišti o to větší tlak?
Snažím se ta očekávání naplnit a hrát prostě nejlépe, co to jde.
Ukázala vám konfrontace se světem, na čem ještě musíte zapracovat, co je potřeba zlepšit?
Jasně.
Rezervy tam jsou, v útoku i v obraně. Ale teď se nejspíš zaměřím na
vylepšení svojí defenzivní činnosti, přístup k soupeřkám.
Máte po šampionátu vůbec nějaké volno, užijete si prázdnin?
Moc
ne. Teď mě čeká soustředění s Třeboní, po návratu začnu trénovat i s
Plzní, kde už jsem párkrát byla. Do toho od září přibude i studium na
střední ekonomické škole v Českých Budějovicích.
To budete mít tedy pěkně rozježděno. Třeboň, škola v Českých Budějovicích, tréninky v Plzni…
Jsem na to zvyklá, už v minulé sezoně to bylo podobné, když jsem dojížděla do Strakonic. (úsměv) V tom žádný problém nevidím.
Zdroj: iDNES