Prošel Švédskem, německou bundesligou, Švýcarskem a Polskem. Po 19 letech je zpátky doma – v Karviné. Zkušený brankář a opora reprezentace Martin Galia bude s házenkáři karvinského Baníku obhajovat mistrovský titul.
Do přípravy dosud nezasáhl, neboť se ještě dává dohromady po operaci křížových vazů. „Ale hrubou přípravu mám bez problémů za sebou,“ upozornil třiačtyřicetiletý Galia, který si návrat do hry naplánoval na třetí kolo extraligy. V něm Karvinští 17. září hostí Zubří, kde hostuje Galiův syn. „Zahrát si proti němu je jeden z důvodů, proč ještě pokračuji,“ přiznal.
A jaké jsou ty další důvody?
S
kariérou jsem se chtěl loučit doma, tam, kde mě vychovali. A na hřišti.
Že ještě budu hrát, jsem se definitivně rozhodl, když Karviná hrála
play off. Ti lidi, ta atmosféra mě úplně vsáli.
Kolem sebe máte i o více než dvacet let mladší spoluhráče…
Jsem
na to zvyklý. Minulé roky tomu tak bylo všude. Nemám s tím problém.
Těší mě, že mě respektují. Snažím se jim pomáhat. Můj úkol je vychovávat
brankáře herně i po lidské stránce. Nastavit jim cestu. Mám kolem sebe
mladé kluky a tím pádem mládnu i já.
Do české extraligy se vracíte po 19 letech. Jak se změnila?
Minulých
šest let se chodím na Karvinou dívat pravidelně a kluci to dělají velmi
dobře. Klub převzali v ne úplně lichotivém stavu a zvedají ho. Výsledky
jsou. Zapracovat musejí ještě na mládeži. Ale práce s ní je nastavená
velmi dobře, takže postupem času z toho budeme profitovat. Extraliga se
každý rok zlepšuje, do týmů se pumpuje více peněz. A je dobře, že se do
ní vracejí hráči ze zahraničí.
Jste také asistentem kouče Michala Brůny a trenérem brankářů v klubu. Měl jste to tak i jinde?
Ano, hlavně v polském Zabrze. Ta role mi není cizí. Připravuji se na to, co chci dělat po kariéře.
Už dříve jste se věnoval i Petru Mokrošovi, který Karviné na jaře vychytal titul. Kdo bude jedničkou?
Chci,
aby jí byl Péťa, což tu nebylo. Má budoucnost před sebou, šanci si
zaslouží a já mu budu krýt záda. Chtěl bych do týmu zapracovat i
talentovaného brankáře Matěje Brychlece, který by postupem času měl do
extraligy také nakouknout. Mít dva mladé a jednoho staršího gólmana je
optimální.
Tudíž až je vychováte, skončíte?
Několikrát
jsem už říkal, že končím, a pak jsem zase začal. Takže nic říkat
nebudu. Pokud kluci budou pracovat a uvěří tomu, co jim říkám, možná ani
nebude potřeba, abych lezl do branky. Nelpím na tom, že budu chytat, že
odchytám šedesát minut. Tak jsme se domluvili i s vedením. Přišel jsem
pomoct. Když bude potřeba, do branky vlezu, ale mou nejlepší vizitkou by
bylo, kdyby většinu ligových zápasů odchytali naši dva mladí brankáři.
Kromě zápasů proti Zubří, že?
Tam je dané, že budu v dresu. Ale zda budu chytat, jisté není.
Tak to vám syn gól určitě nedá…
Když povedeme, tak se do branky sám vystřídám. A třeba syn bude i hrát. (směje se)
Jak to, že jste syna pustil do Zubří?
Nebylo
by dobré, abychom byli v mančaftu jako spoluhráči. V Zubří by měl
působit dva roky na limitovaný přestup a pak se vrátit do Karviné. To už
budu určitě na jiné pozici. Asi už hrát nebudu. Ale uvidíme. (usmívá se)
O vzájemném souboji už se synem mluvíte?
Jezdí
teď každý víkend domů, tak se trošku štengrujeme. Říkal, že mi určitě
dá branku. Odpověděl jsem mu, že mi to vadit nebude, že mu k ní
pogratuluji. Pro mě bude důležité naše vítězství.