Rozhovor
Jednu životní kapitolu uzavřel. Tu extraligovou. Třicetiletý hráč Michal Krejčí ukončil po minulé sezoně své působení v A-týmu mužů, který tři roky v řadě hraje nejvyšší soutěž. Loučí se levoruké pravé křídlo, které má v součtu za první ligu a extraligu odehráno nejvíce zápasů ze všech strakonických hráčů a je současně druhým nejlepším střelcem.
Od nového ročníku Michal Krejčí hraje už „jen“ za druholigové béčko. „Rád bych byl pro tým co největším možným přínosem,“ prohlásil. Jak vzpomíná na uplynulé roky a působení ve dvou nejvyšších soutěžích, proč se rozhodl skončit a co pro něj házená znamená?
Sezona 2023/2024 byla vaše poslední za extraligový A-tým mužů. Proč jste se rozhodl skončit a hrát už jen za druholigové béčko? Kdy padlo toto rozhodnutí a co všechno jste při něm zvažoval?
Skončit v áčku pro mě nebylo jednoduché, ovšem ani unáhlené rozhodnutí. Vše jsem zvažoval už delší čas. Hlavní roli zde hrál primárně zdravotní stav a také časová vytíženost. Házená je sport, který je součástí mého života od opravdu útlého dětství a dalo by se říct, že je součástí i mě samotného. Nicméně jsem si byl vědom, že pokračování na takto vysoké úrovni by s sebou mohlo nést trvalý dopad na mé zdraví. A jelikož jsem i otec a nemám už zodpovědnost pouze sám za sebe, rozhodnutí o přestupu do béčka pro mě bylo nejpřijatelnější variantou. Mohu tak zůstat v prostředí sportu, který je mi blízký.
Není ale konec ve 30 letech přece jen příliš brzký? Přemlouvali vás spoluhráči nebo trenér, abyste ještě pokračoval?
Rád bych řekl, že brzký je, ale hraje zde roli přece jen více faktorů, než pouze věk. Můj odchod jsme s týmem konzultovali v dostatečném předstihu, tudíž pro ně nebyl nijak překvapivým. Pokud to daná situace bude vyžadovat, rád se na domácí hřiště ve výjimečných případech s klukama postavím.
Aktuálně jste hráč s nejvíce odehranými zápasy v součtu první ligy a extraligy za Strakonice. Věděl jste o této statistice, nebo vás samotného překvapila?
Přiznávám, že sledování statistik není mojí silnou stránkou. Jistý přehled samozřejmě mám, ale i tak to pro mne bylo – dalo by se říct – milé překvapení.
V počtu nastřílených gólů v obou nejvyšších soutěžích jste druhý s číslem 682, hned na Martinem Mošovským (958). Jak se na to kouká?
Samozřejmě vždy je co zlepšovat. Nicméně být druhým právě po Martinu Mošnovském je pro mě opravdu pocta.
Opomenout nelze ani vašich 21 gólů nastřílených v jednom utkání, což bylo v sezoně 2010/2011 za mladší dorostence proti Mladé Boleslavi při výhře 40:10. Pamatujete si tento zápas? Díky čemu se vám povedlo nasázet přes polovinu všech branek?
Ano, na tento zápas si vzpomínám. V této době jsme měli velmi dobrou fyzickou kondici, kterou jsme získávali ve starším dorostu a tím pádem i větší zkušenost oproti Mladé Boleslavi. Nicméně vždy záleží, jak daný zápas hráči sedne a svou roli hraje i trocha štěstí.
V áčku mužů jste hrál od brzké dospělosti, byl jste u jejího vzestupu i vrcholu v podobě účasti v nejvyšší soutěži. Jak na tuto éru vzpomínáte?
Na tuto éru vzpomínám a vzpomínat budu pravděpodobně navždy s velkou pokorou a radostí. Nejvíce ve mně utkvěla nejspíš neskutečná podpora, která se nám vždy dostávala na domácím hřišti. Je to něco, co opravdu nakopne a zahřeje u srdce.
Jaký nejhezčí okamžik ve strakonickém dresu jste prožil? A jaký byl naopak ten nejhorší?
Musím se přiznat, že v tuto chvíli mě žádný nejlepší ani nejhorší zážitek nenapadá. Vždy jsem na hřišti nechal co nejvíc a tím pádem byl pro mě i každý zápas, dá se říct, speciální.
Kdo vás přivedl na házenou a proč jste u ní zůstal?
K házené jsem se dostal ve svých sedmi letech úplnou náhodou. Přivedla mě k ní moje rodina. Vidina mé mamky byla, že se bude nejspíš jednat o bezkontaktní druh sportu. Když však tyto iluze ztratila, už bylo pozdě.
Jaký trenér vám dal nejvíc?
Není možné říct pouze jednoho. Každý z trenérů pro mě hrál důležitou roli.
Co pro vás házená v životě znamená? Co vám bude nejvíce chybět?
Házená pro mě znamená hodně. Je pro mě sportem, rodinou, přátelstvím… Svým způsobem pomohla utvořit to, kým jsem. Vzala mi nějakou tu dávku potu i krve, ale dala toho mnohem víc. Chybět mi pravděpodobně bude právě atmosféra při každém zápase. Nicméně se loučím pouze s extraligou, a ne s házenou celkově.
