Čtyři sympaťáci kteří nezkazí žádnou srandu a jsou jak se říká pro každou špatnost. Posily z nedaleké Plzně ale nejsou v našem týmu žádnými nováčky, a tak je čas podívat se jim na plombu. Začneme zásadním postem, brankářem. Díl první: štědrovečerní dítě (24.12.1998) Filip „Lábus“ Kaiser.
Ahoj Filipe,
Na úvod se zeptám, odkud pocházíš, jsi Plzeňák?
Momentálně v Plzni žiju, ale donedávna jsem bydlel v Radčicích (malá obec nedaleko Plzně)
Naprostá většina kluků zkusí v dětství fotbal, hokej, nebo v posledních letech floorbal coby finančně nenáročný sport. V kolika letech jsi začínal s házenou? Zkoušel jsi ještě jiný sport?
Už od mala mě rodiče vedli ke sportu. Aktivně jsem začal už ve 4 letech hrát hokej. Ten mě ale po pár letech přestal bavit a v 8 jsem přešel na házenou, kterou hraji dodnes.
Plzeň je baštou házené s dlouhou a úspěšnou historií. Vzpomněl by sis kdo byl tvůj první trenér/ka?
Ačkoliv jsem prošel několika mládežnickými kategoriemi, kde se prostřídalo mnoho trenérů, tak si ho pamatuji. Byl jím Tomáš Černý (člen Exekutivy PKSH pozn. autora).
Přivedl tě k házené někdo z rodiny, kamarád, nebo jsi „obětí“ náboru?
Chodil jsem na Boleveckou základní školu a tam skoro každý druhý házenou hrál, takže jsem měl hned jasno co budu dělat dál.
Zastáváš post brankáře, je to tak, že jsi mezi tyčemi stál odjakživa? Co mám zkušenosti, tak většinou se v přípravce hrnuli všichni do brány, ale přece jenom v novinách se zmiňovali pouze střelci, a tak nadšení pro chytání ochablo a každý chtěl střílet góly.
Vyzkoušel jsem si všechny posty v poli. Jednou nám ale na zápas nepřijel ani jeden brankář a trenér do branky poslal mě. Kupodivu se mi docela zadařilo a trenér mi naznačil, že v bráně to pro mě bude mnohem lepší. Já neváhal a šance stát se brankářem jsem využil, byl jsem si totiž vědom, že v poli nejsem jedním z talentovanějších. Začal jsem trénovat a chytlo mě to natolik, že jsem v brance zůstal dodnes.
Nebylo by fér nezmínit, že příchodem vás Plzeňských do Strakonic mužstvo výkonnostně povyrostlo a může tak pomýšlet na postup do nejvyšší soutěže. Troufám si říci, že kolem zkušených borců Martina Mošovského a Tomáše Peka panuje více než dobrá nálada, což podporuje týmovou chemii. Jak to vidíš ty?
Už než jsme přišli my Plzeňáci, tak měly Strakonice víc než kvalitní mužstvo. Věřím, že s naší pomocí se brzy do extraligy probojujeme a podaří se ji i udržet. Přestup do Strakonic byl pro mě prvním přestupem, takže jsem se drobet bál jak nás kluci přijmou, mé obavy byly zbytečné. Všichni v týmu jsou super a v kabině je dobrá parta, takže týmová chemie by lepší už být snad ani nemohla.
S druhým brankářem Jindrou Mrázem máte při zápasech vyčleněný každý jeden poločas. O tom, kdo nastoupí první rozhoduje trenér, nebo je čistě na vás kdo jak se momentálně cítíte? Jaké v tom je pravidlo? S Jindrou se většinou domluvíme sami před zápasem. Jindra je starší a zkušenější, takže rozhodnutí je vždy na něm. Většinou to máme rozdělené tak, že Jindra začne první poločas a já odchytám druhý. Samozřejmě když se někomu nedaří, tak se prostřídáme nebo do toho zasáhne trenér.
V Plzni jsi prošel mládežnickými kategoriemi, mám na mysli mladší a starší dorost. Jaké máš nejlepší umístění a s jakým trenérem? Tuhle otázku můžeme rozšířit, jakého úspěchu, ocenění si považuješ nejvíce? Nejlepší umístění v dorosteneckých soutěží bylo se starším dorostem, kdy jsme obsadili 4. příčku pod vedením Michala Tonara. Dále bylo velkým úspěchem, když se nám povedlo druhým rokem ve starším dorostu udržet ligu i přesto, že jsme tam byli jen 3 starší dorostenci a doplňovali nás o 2-3 roky mladší kluci. Co se týče individuálních úspěchů tak to bylo v mladším dorostu, kde jsem dostal ocenění nejlepšího brankáře na mezinárodním turnaji v Rakousku. Velkým úspěchem pro mě také bylo, když jsem dostal pozvánku na pár kempů dorostenecké reprezentace.
Zažil jsi situaci, kdy jsi po zásahu míčem šel k zemi a naopak zavinil jsi srážku s útočícím hráčem, který je otočený zády k soupeřovo brance? Obě situace jsou již několik let bez diskuze trestány červenou kartou.
Takových situací bylo několik, není to příjemné když vás trefí z pár metrů míčem do hlavy. Bohužel to ale k házené patří a když se člověk rozhodne, že bude chytat, tak musí počítat s tím, že se to bude dít často. To, že brankář vyběhne a zaviní srážku s útočníkem se moc často neděje, ale už i to se mi párkrát stalo. Naštěstí se u toho nikdo nikdy nezranil.
Máš nějaký moment (sportovní výsledek, vtipnou historku) spojenou s házenou na který rád vzpomínáš?
Této otázky jsem se bál. Vtipných momentů bylo tolik, že bych je nedovedl spočítat na všech prstech. Ale ten nejvtipnější se mi stal po prvním domácím zápase za Strakonice. Ačkoliv jsme ten zápas tehdy s Chodovem prohráli tak jsme s klukama v bufetu oslavovali start nové sezony a drobet se to vymklo kontrole. Spoluhráče u kterého jsem měl spát jsem ztratil. Tehdy jsem to ve Strakonicích vůbec neznal, takže jsem vůbec nevěděl kam jít a telefon jsem měl skoro vybitý. Hledal jsem vlakové nádraží, ale první vlak jel až ráno a já nevěděl co mám celou noc dělat. Nakonec jsem asi ve 3 ráno volal přítelkyni jestli by pro mě nepřijela. Jak jsem to ve Strakonicích neznal, tak jsem jí ani nedovedl vysvětlit kde jsem. Jediné co jsem jí řekl je, že jsem na zastávce. Pak si jen pamatuji, že mě budila na autobusové zastávce. Nechápu jak mě mohla najít… Rád také vzpomínám na zápas ve starším dorostu proti Karviné, kde se mi zadařilo a za zápas na mě šlo pět sedmiček a já z nich nedostal ani jeden gól. Každopádně kdybych měl sepsat všechny momenty na které rád vzpomínám tak bych mohl vydat knihu.
Co ty a zranění? Vyhýbají se ti, nebo máš nějakou partii těla náchylnou ke zranění?
Bylo toho dost, ale naštěstí nemám nic co by mě dlouhodobě trápilo.
Většina loňského roku a zatím to vypadá, že i letos se hrát jen tak nezačne, je na sport a sportovní aktivity mizerný, dlouhá výluka pokračuje, haly, posilovny zavřené. Pracuješ na sobě, cvičíš, běháš? Dostali jste od trenéra Zbírala (popř. plzeňského Štochla)“manuál“ jak překlenout předlouhou pauzu a fyzicky úplně nevyhořet? Na druhou stranu u gólmana nejsou naběhané kilometry a nazvedané metráky zrovna to, co by potřeboval.
Je to teď pro nás všechny těžká doba. Od trenérů jsme nedostali žádné individuální plány, jen nějaká doporučení. Je těžké něco trénovat, když ani nevíme na co trénovat. Není jasné kdy se zase soutěže rozběhnou, ale moc nevěřím, že by se letošní sezona ještě nějak dohrávala. Samozřejmě se snažím nějak udržovat abych z toho úplně nevypadl.
Můžeš prozraditi co děláš v civilním životě? Pokud ještě studuješ, máš představu, co bys chtěl v budoucnu dělat? Máš v úmyslu věnovat se sportu, nebo tvé představy o budoucnosti jsou diametrálně rozdílné? Momentálně pracuji v elektrotechnickém oboru. Toto zaměření se mi líbí a dovedu si představit, že se tím budu živit dlouho. Zároveň se nadále chci věnovat sportu a rád bych si časem udělal trenérskou licenci a trénoval brankáře.
Pokud ti zbývá čas, jak ho trávíš?
Jelikož je teď všechno zavřené tak toho času je hodně. Často jezdíme s kamarády na výlety a pravidelně chodíme hrát futsal na venkovní hřiště. Hodně času také trávím s rodinou.
Co by podle tvého gusta nemělo chybět na kvalitním meníčku, včetně nápojů?
Já osobně si nedovedu odpustit maso. Konkrétně kuřecí maso, které se dá zpracovat na milion způsobů. Z nápojů nejčastěji piju vodu a pivo.
Co ty a sociální sítě? Dovedeš si představit digitální blackout?
Ačkoliv mám profily, jak na Facebooku, tak na Instagramu, kde se občas rád pochlubím nějakým příspěvkem, tak si to představit dovedu. Stačilo by mi kdyby fungovalo posílání esemesek a volání.
V polovině ledna by mělo v Egyptě startovat 27. mistrovství světa, tipni si kdo bude brát zlato, jak si myslíš, že se povede našemu omlazenému výběru a kdo bude nejlepším střelcem (hráčem) turnaje?
To se těžko říká, ale určitě adepti na zlato jsou Němci. Pravdou je, že naše reprezentace hodně omladila, ale věřím že kluci se právě budou chtít ukázat a půjdou do všeho na 110 %, takže ostudu určitě neudělají. Jakožto nejlepšího střelce tipuju Standu Kašpárka.
Na závěr nám prozraď, kdo podle tebe je v naší kabině největší seladon a lev salónů? Prostě voňavka. Pokud bych se chtěl pobavit neotřelým humorem, za kým bych měl v týmu zajít?
Noo, toť otázka. Ale největší voňavkou i přes fakt že mu táhne na 40 je Tomáš Pek. Neotřelý humor má v kabině hned několik lidí, ale ten nejzvrácenější má určitě Tomáš Samek.
Díky za rozhovor a měj se fajnově.
J.
Přidejte odpověď