Říká rozený pólista a na „vedlejší“ úvazek také házenkář Kamil Chodl, který nedávno oslavil 19. narozeniny.
Ahoj Kamile,
od malička jsi sportovec tělem i duší, věnuješ se vodnímu pólu a poslední dobou také házené. Od kolika let hraješ pólo a jak dlouho se věnuješ házené? Kdo tě přivedl k vodnímu pólu a kdo, nebo co tě přivedlo k házené?
Dobrý den,
vodnímu pólu se věnuji od svých čtyř let a stále jsem aktivním hráčem. Od minulého roku se věnuji i házené, ke které mě přivedl můj kamarád a současný hráč Mikuláš Bilík spolu s Jiřím Prechtlem, poté, co jsem měl půlroční pauzu ve vodním póle. Na házené mě kolektiv přijal, jako bych házenou hrál odmala, za to i že se mnou mají všichni, a hlavně trenér Roman Nejdl velikou trpělivost, když si v určitých situacích nevím rady, moc děkuji. K vodnímu pólu mě přivedli rodiče, kteří už po narození věděli, v jakém sportu se budu pohybovat, už jen kvůli zraněním a budoucnosti. Je pravda, že i k házené jsem měl vždy blízko, protože má mamka házenou hrála do dorosteneckých kategorií také.
Strakonice jsou mekkou vodního póla v ČR, mistrovské tituly (převážně v kategorii žen) jsou zavedeným koloritem. Jaké úspěchy, ať již v mládežnických kategoriích, nebo na úrovni reprezentace máš zatím na kontě? Na co velice rád ve svém sportovním životě vzpomínáš?
Strakonice, ale i celá Česká republika má bohatou historii ve vodním pólu. Spousty dalších týmů již nehrají, ale co je hlavním důvodem? Myslím si, že liga vodního póla je kvalitní i v současnosti, ale mohla by mít veliký potenciál i do budoucna, bude-li vodní pólo více propagováno, to je kámen úrazu. I když v minulosti byla možnost propagace, podpora kvalitních mužstev a jednotlivých hráčů, tak bohužel nenastala a tím si vodního póla není moc kde všimnout. Vývoj týmu je také o tom, jak se trenéři postaví k tréninkovému plánu. Přes prázdniny jsme aktivně dva měsíce trénovali na ME, které se hrálo v Bulharsku a bylo na všech hráčích znát, že nikdo nebyl zvyklý na režim: v sedm snídat, od osmi na suchý dvouhodinový trénink, poté se přecházelo na bazén, kde následoval dvouhodinový trénink ve vodě, a to se opakovalo i večer. Takhle to bylo celé dva měsíce a většina z nás si sáhla na dno, ale ne pro nic, všichni jsme se fyzicky i takticky posouvali, a to nás táhlo vydržet tu přípravu. Bylo to ale i pro to, že trenéři se ujali skoro neznámé party a za dva měsíce z nás mělo být mužstvo hodné evropské kvality. Bylo to s námi náročné, spousta potu a slz, ale byla to parta a my se snažili trenérům vrátit to, co do nás vkládali. Je to hlavně o trenérech a naši byli skvělí! Strakonice mají na kontě mistrovské tituly mužské kategorie, samozřejmě dosud neporažené několikanásobné mistryně v kategorii žen. Od mládežnické kategorie mám na kontě mistry žáků, dorostenců, vicemistry a reprezentační úspěchy. Celkově má strakonický oddíl velmi úspěšné sezóny. Můj největší úspěch podle mého byl, když jsem se v patnácti letech dostal do užšího výběru U20 a následně hrál na MS. Nemohu zapomenout na úspěšnou výhru Inter cup Přerov, kde jsme v kategorii U17 vyhráli první místo proti zahraničním týmům. Dále vzpomínám na EU Nations, kde jsme také v kategorii U17 skončili na druhém místě, pro nás úspěchem! Dále podle mě nejhezčí pocity byly, když jsme dvakrát po sobě postoupili na ME v kategorii U19, nejprve ME v Černé Hoře a tento rok v bulharském Burgasu. Rád vzpomínám na všechny vítězství a úspěchy, které třeba i nejsou zveřejňovány a v Česku málo sledovány, ale když máte skvělou partu, s kterou v reprezentaci hrajeme spoustu let, vídáme se i mimo soustředění a turnaje v lize, užíváte si všechny ty okamžiky a nepřemýšlíte tolik nad tím, že by mělo být něco jinak. Určitě nás to napadlo, ale patnáct hráčů svým názorem nic nezmění. V zahraničí hrají za národní tým hráči hlavně s odměnou peněžitou a věcnou. Pro nás byla ta největší odměna se někam posunout a dokázat, že i v Česku může být pólo kvalitní a má význam si ho víc všímat a podpořit individuality hráčů, kteří mají možnost a kvality se dostat do zahraničních týmů, kde se mohou prosadit jako profesionální hráči. Jedním z nich je například můj spoluhráč Čeněk Rameš, který momentálně působí v berlínské Potsdami.
Jak házená, tak i pólo je kontaktní sport. V házené patří mezi nejčastější zranění poranění velkých kloubů, koleno, rameno. Jak je to se zraněními ve vodním pólu? Máš nějakou osobní zkušenost se zraněním v bazénu? Dokonce jsem slyšel, od nejmenovaného vysloužilého plavce, že si zničil kolena při obrátkách a následných odrazech od stěny bazénu.
Ve vodním pólu je většina faulů těžce posuzována, týká se intimních partií, lámání prstů, kopání do vyšší části těla, škrábance, to jsou takové fauly každého zápasu, které pískány nejsou. V podstatě vše, co rozhodčí nevidí, je povoleno. Sám mám zkušenost s roztrženým obočím a dalšími tržnými ránami na obličeji. Můj nejhorší úraz byly asi polámané prsty, ale viděl jsem faul, který se týkal intimních partií a týkalo se to rozdrcení jednoho z varlat. K tomu se váže nepsané pravidlo „nenech se chytit“, i když to na první pohled nevypadá, v určitých moment je pólo řezničina.
Jak probíhá letní příprava kolektivního pozemního sportu většina fanoušků zná. Jak probíhá příprava na sezonu vodního póla? Posilovna je jistá, dále určitě převažuje plavání. Jakou průměrnou distanci uplaveš během jedné tréninkové jednotky? Jaký plavecký styl je nutné mít zmáknutý? A propos, od kdy do kdy probíhá soutěžní sezona ve vodním pólu?
Přípravy na sezónu začínají od prvního dne prázdnin, kdy každý může trénovat individuálně ve Strakonicích u hradu (Na Sádkách – pozn. autora), kde máme sportovní areál se základnou pro všechny sporty. Trávíme tam v podstatě celé prázdniny a od poloviny prázdnin aktivně trénujeme jak v posilovně, tak i ve vodě. O prázdninách se věnujeme pouze plavání, síle a dynamice, od září začínáme taktiku, střelbu a samotnou hru. V plavecké přípravě uplaveme během jednoho tréninku 3-5 km ráno a večer. V sezóně pak každý trénink okolo 3 km. Je nutné mít našlapané nohy, správný technický postoj ve vodě a zmáknuty všechny plavecké styly. Sezóna začíná počátkem října, kdy se hraje turnaj poháru a od konce října začíná liga, někdo i dřív, je to podle kategorií, které se nesmí zároveň krýt. Sezóna končí na začátku června, v tom se hrají již finálové zápasy, které stojí za to vidět.
Pokud si „přečtu“ tvůj pohyb na hřišti, je vidět, že odhodová ruka je naprosto v pořádku. Je pro tebe pohodlnější střílet po krk ve vodě tahaný soupeřem za plavky, nebo spíše střílet z pozice házenkářského pivota s obráncem na zádech?
Určitě je velký rozdíl mezi házenou a pólem, ale největší je samotný pohyb, i když v obou případech je nejdůležitější postavení nohou. Jelikož pólo hraji od mala, je pro mě pohodlnější střílet z vody, i když někdy je těžké se vůbec dostat ke střele, ale určitě mě baví kontakt i na pivotu, protože pólo je kontaktní po celou dobu herního času, který je 4×8 minut čistého času.
Každý sport má specifika, co se posuzování faulů týče. Podle mého, hodně citlivý na posuzování je basket. Házená stejně jako pólo je rubařina. Pod vodou se dějí věci, které mohou posoudit pouze aktéři těchto soubojů. Když pominu hrubost, co se v pólu trestá nejvíce? Za jaký faul a v jakém území se píská penalta? Jaké tresty se udělují?
Co se týče posuzování faulů, nemám úplně s ničím v porovnání s házenou problém, jen jsou určitě věci, které nemám zautomatizované, ale je to samozřejmě otázka času, odříkání a snahy. Nejvíce se trestají fauly, které jsou nad vodou viděny rozhodčími a to, rána pěstí nebo kopnutí nad vodou, za to jsou rozdávány červené karty a následné posuzování komisí, odkud může přijít trest na dlouhou dobu. Dále se pískají klasické fauly, jako „devítka“ a „dvojka”, samozřejmě i „přešlap“, což je to stání v pokutovém území. Přesilovka je u nás při vyloučení, bere se jako takový klasický brutálnější faul, který funguje jako v házené „dvojka“, rozdíl je v tom, že se nehraje přesilovka dvě minuty, ale jeden útok. Penalta se píská v pokutovém rozestavění hřiště, a to je na pěti metrech a dvou metrech.
Vodní pólo stejně jako každý další kolektivní sport má určité herní taktiky nebo pohybové návyky. Je něco s čím se v kombinaci s házenou pereš? Myslím tím nějaké pravidlo nebo styl taktického vedení zápasu.
Vždy jsem byl sportovcem a chtěl jsem zkusit úplně každý sport, rodiče mě ale drželi a podporovali v jednom sportu, ve kterém chtěli a stále chtějí, abych patřil mezi nejlepší. Házenou jsem ale nic nepokazil. Kromě skvělé party, využiji jakýkoliv pohyb ze souše ve vodě! A je tak možné vyniknout. Můj největší problém je moment, kdy si vezmu balón na házenou oblepený lepidlem a balón na pólo bez lepidla, ale s gripem, který je větší, to je pro mě kámen úrazu. Kombinace házené a vodního póla bylo moje nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat. I když v házené nikdy nebudu na úrovni, jako ostatní hráči, mohu využít trénování na posun kondice, vytrvalosti a síle v nohách, a samozřejmě švihu v ruce.
Po házenkářském odpoledni se mnozí z hráčů nebo fanoušků zdrží v místním bufetu. Jak to mají pólisté a pólistky po zápase? Je na plaveckém stadionu vhodné zázemí pro tzv. „teambuilding“? Funguje oddílová chemie?
Myslím si, že týmová chemie je těžká na budování v momentální mužské kategorii, protože mnozí nemohou přijíždět z vysokých škol, další část pracuje. V minulosti to bylo samozřejmostí i spolu s trenéry, což se týká třeba dorosteneckých kategorií i v současnosti. To je největší rozdíl mezi strakonickou házenou a vodním pólem, a to chemie týmu. Je ale pravda, že na každém turnaji se sejdeme i se spoluhráči z reprezentace a zahájíme tak zvaný „teambuilding“ jako v každém sportu.
Prozraď nám, kam chodíš do školy, popř. jestli pracuješ a pokud to není tajemství tak kde. Máš krom tréninků ve vodě i na souši čas na jiné aktivity?
Chodím na školu se zaměřením veřejnoprávní činnosti Trivis Vodňany, kde se setkávám i se spoluhráči a kamarády z házené. Ve volném čase pracuji u bezpečnostní agentury MI Security a u agentury JTX, kde působím jako fotomodel.
Kamile, díky za rozhovor, ať se ti daří ve vodě, na souši i v soukromém životě.
JK