Ve svých 19 letech se Martin Němec (2004) prosazuje v A týmu, s 60 brankami je celkově 22. nejlepším střelcem Chance extraligy a na pozici pivota se stává klíčovým hráčem. Martinovo fazony si všiml i reprezentační trenér juniorů Pavel Pauza, který mu adresoval pozvánku na reprezentační sraz (proběhl 3.-5. prosince v Praze).
Ahoj Martine,
sice jsem tě s Romanem Nejdlem trénoval od tvých dětských let, přesto nám prozraď, v kolika letech jsi s házenou začal a pokud si pamatuješ proč sis vybral právě házenou?
Házenou jsem začal mezi 5. a 6. rokem, ještě asi jako předškolák. Na házenou mě přivedla mamka jakožto netalentovaného tanečníka 😊. Já jsem totiž v 5 letech začínal s Adamem Novákem na tanečním kroužku, ale protože jsme byli úplná dřeva, tak nás mamky přivedly na házenou.
V mládežnických kategoriích jsi začínal na rozehrávce, z části proto, že jsi se jevil jako hráč, který při sportu přemýšlí. Časem jsi vystřídal Štěpána Kosáka v exekuci sedmiček, a později i na pozici pivota. Tahle role ti nakonec byla souzena i v týmu mužů, kde po návratu M. Nového zpět do Plzně jsi se stal jedničkou. Jak na mládežnické období vzpomínáš?
Celé dětství jsem si na házené moc užil. Sešla se tam skvělá parta kamarádů i rodičů a společně jsme prožili plno zábavy nejenom na házené, ale i mimo ni. Děkuji vám dvěma, tobě Jindro a Romanovi Nejdlovi, že mě házená od začátku bavila, rád jsem chodil na tréninky a užil si s vámi celé dětství. Naučili jste mě všechno, co teď umím a vyzkoušel jsem si všechny posty ve hře. Začínal jsem jako křídlo, pak jsem hrál na rozehrávce a když mě ostatní kluci přerostli, byl jsem pomalý a oplácaný, tak jste mě uklidili do pivota 😊. A mně se tam začalo líbit.
Máš nějaký sportovní zážitek, na který si rád vzpomeneš? Já osobně vzpomínám na zápas ve 2. lize staršího dorostu, kde jsme v 18. kole v souboji o celkové vítězství v soutěži domácí Louny doslova odvezli z haly ven vítězstvím 48:31. Ty jsi tehdy z nějakého důvodu (zranění, nemoc) nehrál. Najdeš v paměti něco podobného?
Určitě mám takovýchto momentů v paměti mnoho. Nejčerstvější je asi zápas s Libercem u nich v 2. lize staršího dorostu minulé jaro, kam jsme jeli bez trenéra Romana Nejdla a potřebovali jsme vyhrát, abychom potvrdili 1. místo v lize. V tomto zápase se mi dařilo, dal jsem 11 gólů a vyhráli jsme. A ještě si vzpomínám na svůj první gól v extralize při zápase s Novým Veselím. Nastoupil jsem do zápasu v poslední minutě a po přihrávce od Sama Miklase jsem vstřelil svoji první branku.
Obecně je známý fakt, že přechod z dorostu do dospělých je nejtěžším obdobím každého sportovce. Ty jsi odehrál nezbytné penzum zápasů za B tým mužů a potom skok do A týmu. Nechybí ti pokora, disciplína ani tréninková morálka. Jak jsi tento přechod prožíval? Věděl jsi o sobě, že chceš s házenou nadále pokračovat? Jelikož tě dobře znám, vím, že psychicky to pro tebe zřejmě nebyl problém.
S házenou jsem chtěl určitě pokračovat i v mužské kategorii, protože mě ta hra baví. Byl jsem potěšen, když mě trenér Áčka, Michal Zbíral, pozval na tréninky. Ze začátku jsem si příliš nevěřil, jestli tam patřím. Po zranění Martina Nového jsem dostal větší prostor a víc herního času, a to mi dodalo víc sebevědomí ve hře. Navíc mě těší, že mohu nastupovat v zápasech proti zkušeným hráčům, které jsem od dětství sledoval v televizi. Přechod z dorostu do mužů byl nejtěžší po fyzické stránce, neměl jsem ještě takovou sílu jako dospělí muži.
Není tajemstvím, že jsi nedávno potýkal s relativně vážným zraněním. Řekni nám, co se vlastně stalo a jak dlouho jsi byl na doporučení lékařů bez jakékoli zátěže. A jak se cítíš teď? Máš to pořád v hlavě, nebo obavu o zdraví vyplaví zápasové endorfiny?
V červenci během herní pauzy se mi z čista jasna přihodil spontánní pneumotorax plíce. Zjednodušeně: v plíci mi vznikla samovolně trhlinka, podtlak vzduchu mi plíci vyfoukl a sroloval. Dýchal jsem pouze na jednu plíci. Strávil jsem týden v nemocnici na JIPu a potom jsem byl srpen a září bez absolutní námahy v rekonvalescenci. Pomalu jsem začal trénovat od října. Teď už se cítím úplně v pořádku jako před tím a pracuji na fyzické kondici. Vůbec už teď nad tím nepřemýšlím, tohle zranění vzniká bez příčiny a nikdo to nemůže ovlivnit.
Od návratu po zranění se ti daří. Tvojí nejen střelecké formy si všiml i reprezentační trenér juniorů Pavel Pauza a pozval tě na sraz. Vrchol pro vás, kteří jste dostali pozvánku bude ME, které se koná příští rok v červenci ve Slovinsku. Co to pro tebe znamená, a naopak co od toho očekáváš?
Na začátku prosince jsem byl pozván na SPEK. To je kemp, kde reprezentační trenéři testovali individuální schopnosti hráčů. Sešlo se nás tam 18 hráčů z různých týmů z celé republiky. Byla to pro mě zajímavá zkušenost, i když trochu zvláštní. Trénink byl 2x denně, každý byl nahráván na video a po každé zajímavé herní situaci jsme si to rozebírali i teoreticky. Zrovna dnes (15.12.) mi přišla pozvánka na reprezentační kemp do Třeboně (4.-9. ledna 2024). Těší mě to a očekávám, že mě to zase posune dál ve hře.
Házená je kontaktní a hodně tvrdý sport. Jelikož se bavím fotografováním házené, vidím někdy opravdu tvrdé zákroky a ostré lokty. Je to něco na co se dá zvyknout, nebo míváš obavy jít po hlavě úplně do všeho?
Moje pozice pivota je ve hře nejvíc kontaktní, a to sebou přináší spoustu strkání a přetlačování. Do jisté míry jsem si na to zvykl. Já sám se snažím hrát víc hlavou než lokty, ale po některých zápasech bývám dost rozlámaný.
Jako pivot splňuješ předpoklad ohledně výšky. Ve druhém dosti zásadním týkající se tělesné hmotnosti by to nějaké to kilčo svalové hmoty chtělo nabrat. Pracuješ na tom? Co ty a posilovna?
Zatím jsem si lásku k posilovně a ke kovovým činkám ještě nenašel, ale určitě se snažím nabrat nějaká ta kila. Mám rád klasickou českou kuchyni a sladký, přesto se na mně ty kila nějak nedrží.
Vím o tobě, že škola ti, jak se říká jde, tudíž dle mého názoru nepatříš do skupiny sportovců, kteří vidí svou budoucnost pouze ve sportu, kde (jako všude jinde) je určitě těžké se uplatnit. Kam máš namířeno po gymnáziu? Chceš se držet sportu, nebo tvůj profesní život míníš směřovat někam úplně jinam a házenou budeš mít jen jako „koníček“ ve svém CV?
Po gymnáziu chci určitě jít studovat vysokou školu, přemýšlím o FTVS nebo o pedagogické fakultě, obor tělocvik a zeměpis. Takže se sportem bude můj život spojený i v budoucnosti. V házené uvidím, kam mě osud dovede, rád bych se jí určitě věnoval i nadále.
V lednu se hraje ME v sousedním Německu. Tipneš si kdo si letos odveze zlato a kam to dotáhne náš výběr? Určitě máš nějakého hráče, ať již českého nebo zahraničního, který má tvůj obdiv.
Myslím si, že největší šanci na zlato má Dánsko. Český výběr jde v poslední době kvalitou stále více nahoru. Mohli by uhrát dost dobrý výsledek a třeba se probojovat i do osmifinále.
Když máš volno, čím se bavíš? À propos dlouho jsem tě neviděl na motorce.
Ve volném čase hlavně relaxuju, chodím na procházky se psem a občas zajdu s kamarády na pivo. Na motorce stále jezdím, ale přesedlal jsem na veterány. Děda je renovuje a já mu občas pomáhám. Na novou motorku si musím teprve vydělat, tak uvidíme, jestli mi házená taky přispěje do kasičky😊.
Je předvánoční čas, 17.12. utichly sportovní haly posledními zápasy letošního roku, v případě Strakonic na plzeňském Talentu. Pro tebe končí určitě skvělý extraligový podzim ozdobený pozvánkou na repre sraz. Kdy začíná tréninková rutina?
Na konec prosince máme naplánovaný odpočinek. Fyzická příprava začne od ledna.
Kabina je přirozeně teritorium pouze pro aktéry a ctím tvrzení, že naprostá většina věcí by měla zůstat v kabině. Přesto nám řekni, kdo je podle tebe v týmu největší šampon?
Já ti to teda povím, ale asi za to dostanu pořádně vynadáno. Je to náš kapitán Jindra Mráz. Před zápasem dokáže spotřebovat na své vlasy celý sprej laku.
Díky Martine, přeji ti pohodové svátky, pevné klouby, silné plíce a hodně (nejen) sportovní radosti.
Díky Jindro, Tobě i všem fanouškům strakonické házené přeji krásné Vánoce a do nového roku hodně zdraví a štěstí.