Proslavil se péčí o těla slavných sportovců. Teď Pavlu Kolářovi nejde o světové tituly a olympijské medaile. Tíží ho, jak se Česko vypořádává s těžkou dobou. „Covid-19 není jen otázkou tělesného, ale i duševního zdraví,“ říká profesor a známý fyzioterapeut. „Chování státu vůči onemocnění by nemělo být pouze odpovědností epidemiologů.“
Jeden z nejuznávanějších odborníků na pohybovou medicínu v zemi přiznává, že se v covidové době vyhýbal rozhovorům a různým vyjádřením. Ve zmatených časech nechtěl rozdmýchávat ještě víc pochyb a nejistoty.
V pátek se ale Kolář usadil před několik vybraných žurnalistů. Jako předseda Lékařské komise Českého olympijského výboru upozorňoval na vážná nebezpečí, která hrozí v případě, že dál zůstane zakázaná tělesná výchova na školách a obecně sport dětí.
Kromě dlouhodobých dopadů koronaviru hovořil i o covidové panice, extrémních názorech, přístupu vládních špiček, ale i rozdělení společnosti.
„Nechci vytvářet senzace nebo další dělení,“ zahájil Kolář obšírně své povídání ve vlastním pražském Centru pohybové medicíny.
A pokračoval: „Situaci beru jako velmi vážnou z hlediska virové nákazy. Covid je ale i psychosociální patogen. Při restrikcích si musíme uvědomit, že nám nemůže jít jen o bezprostřední dopad, který se týká 14 dnů. Jde i o dopad na zdraví člověka. Musíme zohledňovat i další oblasti jako psychosociální, duševní nebo ekonomickou.“
O čem všem respektovaný fyzioterapeut mluvil?
O nepovoleném tělocviku a sportu pro děti: „Vleklá opatření mají zcela mimořádný dopad na vzdělanost a sociální, pracovní a pohybové návyky u dětí především v prvních ročnících základních škol. Škola není jen fabrika na znalosti, ale slouží k socializaci a osvojení lidských schopností. Online výukou nemůžeme tělocvik a pohyb nahradit.“
„Sami poznáte, když na měsíc onemocníte. Odejde vám kondice, základní stereotypy a návyky. U dětí se to děje obzvlášť. V mládí pěstuje sport určité návyky-emoční, neurohumorální, metabolické nebo imunitní. V dospělosti je už nikdy na takovou úroveň nedostanete. Pohyb vytváří prostřednictvím endorfinů určitou radost, která se u dětí fixuje. Když jim někdo později řekne o krásném pohybu, neví, o čem se hovoří.“
O srovnávání covidu s chřipkou: „Srovnáváním vlastně chřipku trošku urážíme. I ta je závažné onemocnění, na které u nás ročně umírá skoro dva tisíce lidí, což není malé číslo. Na světě to je několik desítek tisíc mrtvých. Je třeba si uvědomit, že jakékoliv infekční onemocnění je vážné.“
O porovnávání s dalšími chorobami: „Na covid zemře určitý počet lidí, ale je potřeba zvážit i jiná onemocnění. Na nádorová zemře ročně 28 tisíc lidí, na kardiovaskulární 48 tisíc. Roste nám generace, která nebude mít z hlediska pohybových návyků prevenci. Dá se předpokládat, že se v budoucnu bude navyšovat počet zemřelých z pohledu kardiovaskulárních nebo metabolických příčin. To bude nutné připočítat ke covidu. Je to takové trade off, něco za něco. Nemůžeme vyhrát 100:0.“
O významu pohybu pro děti: „Děti už v jarním období v průměru přibraly dvě kila. Aktuální čísla teď nemám, ale podívejme se, kdo dneska není schopen se vypořádat s covidem. V rizikových faktorech je obezita, sekundárně s ní souvisí cukrovka druhého typu, která je poruchou metabolického syndromu, a další onemocnění. Pohyb je ochranný faktor. Když si to teď neuvědomíme, později to bude vidět.“
„Další faktor je ten, že nás teď nechrání jen rouška. Roušku tvoří i hlen ve vašem těle, sliznice je branou pro vir. Když má hlen dobrou obranyschopnost, neonemocníte nebo nálož viru bude minimální. Sportem a pohybem si trénujete hlen. Pohyb je lék, který je potřeba brát. To se celkově z medicíny trochu vytrácí.“
O zrušení restrikcí pro sportující mládež: „Myslím, že tělocvik by mohl být i venku. Dá se to vyřešit rychlejší procházkou. Především jde o to, že se nemůže tělocvik plošně zrušit. Jsem proti plošnému uzavření. Nevím, proč by se nemohlo jít na tenis. U restrikcí pro děti do 12 let musíme navíc mít jednoznačné důvody. Chtěl bych slyšet protiargumenty, zda budou stejně závažné jako dopady. Vůbec se nezabýváme sekundaritou.“
„Celá restriktivní opatření a chování státu vůči onemocnění by nemělo být pouze odpovědností epidemiologů. Vždy to musí být holistický (celistvý) pohled. V medicíně to je víceoborový přístup, do něhož vstupuje geriatr nebo další lidé, kteří se zabývají problematikou dopadů restrikcí pohybových aktivit. To je naše téma, proto jsme se k tomu jako lékařská komise vyjádřili.“
O lenosti a počítačích: „Vlastně by nebyl takový problém zůstat měsíc bez sportu, byť návrat k pohybu je ze začátku nepříjemný. Daleko horší je, že si bez pohybu vytváříte jiné pozitivní návyky k počítači nebo televizi. U počítače enormně zapojujete mozkovou kůru. Mozek potřebuje cukr, což znamená, že se třeba chcete napít coly.“
„U počítačových her vzniká stejný stres jako při běhu nebo jiné psychické zátěži. Stres vyvolává stejnou hormonální aktivitu, produkuje se vám adrenalin, noradrenalin, aktivuje se sympatikus. Evolučně je způsobeno, že vysypané hormony potřebujete dostat do pohybové aktivity, ale to se neděje. Vy jen sedíte a navíc to doplňujete sladkými nápoji.“
O dalším zatížení zdravotního systému: „Dnes máme 66 procent lidí, kteří mají nadváhu. Čtyřicet procent lidí zase nemá pohybovou aktivitu nad rámec toho, že si zajdou do krámu nebo dojedou do zaměstnání. Nejsem si jist, zda to řeknu úplně přesně, ale meziroční přírůstek pacientů s cukrovkou druhého typu jsou dvě procenta. To jsou enormní čísla. Třicet procent lidí má metabolický syndrom, ačkoli deset z nich vzniklo geneticky. Zbytek ho ale má proto, že se nehýbe a nemá správné stravovací návyky. To je a bude zátěž pro zdravotní systém.“
O extrémních pohledech na covid: „Covid nepodceňuju. Respektuju ho a dodržuju opatření. Existuje strana, která je popírá. Je ale potřeba říct, že stejně závažné je i vytváření přehnaného strachu. V tomhle případě bych jmenoval pana profesora Flegra, který třeba řekl: „Nevím, jestli bude někdo slavit Vánoce, když bude vidět, že denně umírají tisíce lidí.“ Nebo: „Budou přijíždět chladírenské vozy, které budou odvážet k pozdějšímu pohřbení tisíce mrtvých.“
„Člověk by měl být odpovědný za to, co pronese. Jsem denně v kontaktu se seniory, pacienty nebo i vlastními rodiči. Vím, jaký dopad taková slova mají pro tuto generaci. On dělá na dinosaurech a na evoluční biologii, nemusí si svoji činnost ověřovat v praxi. Doporučoval bych mu, aby se seznámil s pojmem nocebo, co vše má dopad na biologické procesy a lidskou psychiku.“
O vzniku paniky: „O tomhle vedeme dlouho debatu a neumím úplně odpovědět. Tahle nemoc dostala určitou prioritu, dostala se na červený koberec a nevíme, jak z něj vystoupit. Denně se dozvídáme, kolik je nakažených, ale ne nemocných. Za druhé vedle nakažených, nemocných a nemocných s těžkým průběhem by mělo i zaznít, kolik lidí umírá na rakovinu i jiná onemocnění.“
O vlastním zapojení do veřejné diskuze: „Vše se rozděluje černobíle, což je nebezpečné. Je to i jeden z důvodů, proč jsem moc nevystupoval, abych lidi nemátl ještě víc. Teď ale cítím závažnost, aby si vláda, ale i všichni ostatní neuvědomovali pouze krátkodobé dopady.“
„Ze začátku jsem napsal pár článků, za kterými si stojím. Jsou potřeba selektivní a individualizovaná opatření, na kterých se má logisticky a dlouhodobě pracovat. Nesmí být plošná.“
O doporučeních pro jednotlivce: „Situace je vážná, ale není nutné strašit. Zvládne se to. Je potřeba se chránit, respektovat 3R, ale také se nezavřít v obavách doma. V rámci možností to platí i pro seniory, pokud se budou chránit. Je rozdíl mít respirátor, nebo roušku.“
„Už moje dřívější poselství bylo, že bychom měli vytipovat rizikové skupiny, jako to učinili třeba v Singapuru. Nemám na mysli osoby ve věku 65+. Vidíme v LDN, že i osmdesátiletí pacienti dovedou covid překonat. Ano, procento ohrožení je vyšší, ale při včasném zásahu je to i u těchto lidí řešitelné. Jednoduchý a komplikovaný stav dělí dva dny. Když se nedostanete do nemocnice včas, je těžké nemoc zachytit. Dnes a denně vidím, jak mi na oddělení v Motole přicházejí pacienti z covidové jednotky. I mí kamarádi si prošli závažnými stavy. Vím, jak probíhá vývoj. Není to jen otázka zdraví, ale i nevčasného řešení, záchytu a léčby. To byl podle mě jarní problém Itálie, kde nebyla zkušenost s intenzivní léčbou.“
Zdroj: iDNES