Neúčast české reprezentace na světovém šampionátu je velké selhání

V úterý odpoledne jsme neskutečným způsobem promarnili obrovskou šanci, jak házenou zase alespoň o kousek posunout. Společně jsme se těšili na dva týdny házenkářského svátku s českou účastí. Jestli se opět nepodařilo vedení svazu dostatečně předem naši účast na šampionátu zpropagovat, tak naopak úterním rozhodnutím o neúčasti nám rozhodně dveře do světa médií otevřelo dokořán. Bohužel ve značně negativním smyslu.

Odřeknutí účasti české házenkářské reprezentace na šampionátu v Egyptě považuji za obrovské selhání těch, kteří za činnost národního týmu odpovídají. Toto rozhodnutí výrazným způsobem poškodilo už tak poměrně pošramocenou prestiž našeho sportu. Neschopnost situaci včas řešit, připravit náhradní řešení tak, abychom se šampionátu mohli zúčastnit, je opravdu neomluvitelné pochybení. Je to výsměch všem, kteří ve volném čase vychovávají hráče, včetně budoucích reprezentantů, často v těch nejmenších klubech a za velmi složitých podmínek. Všem, kteří investují svůj čas a prostředky do propagace sportu, který nadevše milují. Je to ale také plivnutí do tváře klubům nejvyšších soutěží, které jsou vždy připravené poskytnout hráče pro potřeby reprezentace naší země. Pro kluby, které i v tuto nepříjemnou dobu investují nemalé prostředky do toho, aby se alespoň na této úrovní házená dále hrála a neztrácela tak ještě více za ostatními sporty.
To, že jsme v pravou chvíli nedokázali nebo možná ani nechtěli rozpoznat závažnost situace a ve spolupráci s extraligovými kluby nepřipravili záložní reprezentační tým, který by mohl na šampionát odcestovat, je velmi smutným příběhem, který se zapíše do dějin házené. S nepříjemnou situací, která bohužel v celém světě panuje, se muselo vyrovnat více týmů. Účast na šampionátu mohla být pro mnoho našich mladých hráčů obrovskou výzvou, pro celý národ jsme mohli být, jako házenkáři, opravdovým vzorem národní hrdosti a fyzické a morální nezdolnosti. Tedy vlastností, pro které házenou všichni milujeme. Mohli jsme využít této nepříjemné události ve svůj prospěch. Místo toho jsme se zachovali zbaběle a krátkozrace.

Chci tuto situaci řešit s rozvahou. Až aktuální emoce ustoupí, až přejde nekonečné naštvání a pocit bezmoci, které v sobě cítím, obrátím se na vedení Českého svazu házené s konkrétními dotazy, které se budou velmi podrobně týkat důvodů, které vedly k dnešnímu rozhodnutí. Budu chtít znát odpovědi na otázky, které se týkají zvoleného formátu přípravy na světový šampionát, organizační struktury celého reprezentačního úseku a opatření, která byla učiněna k eliminaci veškerých rizik. Myslím si, že na tyto otázky mám právo znát odpovědi. Ne jako kandidát na prezidenta Českého svazu házené, ale jako běžný člen našeho spolku. Právo na tyto odpovědi má totiž celé naše házenkářské hnutí.

Na svazových sociálních sítích připojujeme k příspěvkům o reprezentaci hashtag #hrajemesrdcem. Kéž bychom si tam mohli dát jednou také #rozhodujemesrdcem
Pokud možno pěkný den Vám všem přeje
Jan Schneider
kandidát na prezidenta ČSH