Laura (hostuje z Třeboně) je druhou ze třech hráček v týmu mladších dorostenek, která měla možnost si vyzkoušet jak to chodí na reprezentačních srazech a obléci dres se lvíčkem na prsou.
Ahoj Lauro,
Odkud pocházíš, jsi třeboňská rodačka?
Pocházím z Ponědrážky což je malá vesnice asi 15 km od Třeboně. Začínala jsem hrát ale v Třeboni, kam pravidelně dojíždím i do školy. Byla a stále je to nejlepší možnost, kde hrát házenou a to pro mě hlavně v dojíždění.
V kolika letech jsi začínala s házenou, kdo tě k ní nasměroval, nebo kdo tě přesvědčil, aby si to zkusila? Koketovala jsi ještě s jiným sportem?
Házenou jsem začala hrát v roce 2013, takže v mých 9 letech. Seznámila jsem se s házenou při náboru ve škole, kde mi ji představila moje aktuální trenérka. Na začátku mě házená nebo vlastně jakýkoli sport vůbec nebavil. Před každým tréninkem jsem dělala cokoli, jen abych na něj nemusela. Rodiče a brácha mě ale ,,nutili“ a na moje předstírání bolesti břicha neskončili. Postupně přibývaly tréninky a já si házenou oblíbila. Jsem moc vděčná všem, kteří chtěli, abych u házené zůstala. Je to totiž činnost u které trávím nejvíce času, takže si bez ni neumím představit moje běžné fungování. Dříve jsem tancovala, ale tanec není vůbec pro mě, takže jsem ráda, že jsem s ním skončila.
Vzpomněla by sis kdo byl tvůj první trenér/ka?
Pamatuji si ho velmi dobře, byl to Vladislav Jordák. On sám hrál velmi dobře házenou a i jako trenér byl dobrý. Tréninky s ním byly často náročné a někdy se i zvýšil hlas, ale rozhodně nám toho předal hodně.
Prošlápnul ti někdo z rodiny cestu k házené, nebo jsi „obětí“ náboru?
K házené jsem přišla právě při náboru na základní škole. Řekla jsem o něm doma a právě mamka, která je sama velký sportovní nadšenec mě do klubu přivedla. Na začátku si házenou rozhodně užívala víc než já, ale postupně se to hodlám říct vyrovnalo. Oba rodiče sportovali, ale myslím, že důvod proč jsem začala házenou, bylo právě mamky nadšení ke sportu obecně.
Na jakém postu hraješ, cítíš se silnější v útoku, nebo je ti bližší defenzivní práce?
Můj post je pivot, díky mé výšce jsem se dříve ocitala i na spojce, ale hodlám říct, že na pivotu mi to jde lépe. Každý dává rád góly, takže jsem pochopitelně ráda, když i já přispěji k výsledku zápasu právě takto. Obrana byla ale vždy moje oblíbenější část. Jedno bez druhého nemůže fungovat, a proto si na obranu dost potrpím.
Nedávno jsi dostala pozvánku na kemp reprezentačního výběru dorostenek. Je to tvoje první „obsílka“, nebo už máš nějakou zkušenost se srazy tohoto druhu?
Každý rok jezdí holky i kluci na výběrový kemp do Nymburku, kam jsem se také dostala. Kvůli zranění jsem ale nemohla jet a tímto se mi na nějakou dobu zavřela možnost dostat se do užší nominace. Když jsem začala hrát za Strakonice, tak se moje možnosti zvětšily a právě při zápasu se Strakonicemi na pražské Slavii jsem se ukázala před trenérem Slavie Michalem Červenkou, což je zároveň i trenér reprezentace dorostenek. Sama nevím, jak se to všechno stalo, ale jednoho dne mi zavolal sám M. Červenka a nabídl mi možnost, jet právě na specializovaný kemp ve Břvích, tu jsem pochopitelně přijala. Momentálně jsem na reprezentačním srazu v Polsku, kde si to co nejvíce užívám, ale hlavně se snažím pochytit všechny informace o které jsem přišla na předešlých kempech.
Jsi odchovankyně třeboňské házené, v Žákovské lize si Třeboň nevedla špatně, zápasy se Strakonicemi byly vždy vyrovnané. Jak se momentálně daří holkám v Třeboni?
S Třeboní jsme aktuálně první v 2. lize mladších dorostenek, což není určitě špatné, ale ráda bych se s Třeboní dostala do vyšší soutěže. Na to jak malý klub jsme, si podle mého nevedeme vůbec špatně. S našimi výkony jsem tedy spokojená, ale vždy je co k zlepšení, takže i my se toho musíme ještě spoustu naučit, abychom mohly mít lepší výsledky. Znovu se vracím k velikosti klubu, jeden z problému je počet hráček. Nemyslím, že by nás bylo vyloženě málo, ale vždy se objeví zranění a podobné problémy a nakonec hrajeme v 10, což je pochopitelně náročnější. Některé kluby nad sebou mají starší hráčky od kterých se mohou učit, to my bohužel nemáme. Byla bych ale ráda, kdyby v Třeboni ženská házená byla a mladší hráčky by se mohly i ve svém klubu od koho učit. Zrovna my to můžeme ovlivnit hodně, takže se pokoušíme zlepšovat a hlavně chceme, aby se prosadila i ženská házená v Třeboni.
Další tvoje kapitola házenkářského života se přesunula do Strakonic, kde nastupuješ v 1. lize mladších dorostenek. Jak často jezdíš na tréninky a jak se dopravuješ na tréninky?
Na trénink jezdím jednou do týdne (ve středu) ještě s dalšími hráčkami z Třeboně, které zde také hostují. Jelikož je nás více, tak nás vždy veze někdo z našich rodičů. Pro mě osobně je to docela náročné, protože se po celém dni vracím domu někdy po 10 hodině večer a příprava na další školní den a trénink mi zabírá dost času.
Máš nějaký moment (sportovní výsledek, vtipnou historku) spojenou s házenou na který ráda vzpomínáš?
Zážitků má každý sportovec jistě hodně, já pochopitelně vždy ráda vzpomínám na povedené zápasy. Pro mě osobně je dost důležitý výsledek v mé poslední žákovské lize, kdy jsme z celé republiky skončily 5. (s Třeboní). Rozhodně to pro mě byl hezký pocit, protože se házená v Třeboni zase o kousek vyzdvihla. Další důležitý moment si právě zažívám a je to určitě možnost si zahrát s nejlepšími hráčkami mé kategorie a zažít reprezentační akce. Jako každý sportovec jsem o tomto momentu jen snila a teď jsem vážně spokojena, že jsem toho součástí, což ze mě rozhodně nedělá zkušenou hráčku a vím, že na sobě musím ještě hodně pracovat, abych zde mohla zůstat.
Tento rok je na sport a sportovní aktivity velice skoupý, momentálně je opět dlouhá pauza. Pracuješ na sobě, cvičíš, běháš?
Tato situace ohromně ovlivnila všechny z nás. Pro mě to bylo nepříjemné stejně jako pro ostatní.
V klubu jsme dostaly tréninkový plán, který jsem dodržovala. Chodila jsem běhat, posilovala a cvičila na sobě. Pro házenkářskou stránku je to nepříjemné, vypadla jsem úplně z mého režimu, takže házení a běhání je pro mě stále ještě těžší než dříve, všechno to chce ale jen čas a práci na sobě. Tato situace mi ale pomohla, abych si pořádně určila své priority a cíle, které se snažím plnit.
V 1. lize mladších dorostenek objíždíte kluby s interligovou tradicí a jste jako tým více na očích. Oslovil tě nějaký tým, nebo máš nějaké indicie, značící zájem o tvé služby?
Jako hráčka Třeboně jsem dostala už dříve nabídku hostování v Jindřichově Hradci, kterou jsem ale odmítla. Po dobu kterou jsem ve Strakonicích jsem žádnou další nabídku nedostala. Zároveň jsem se i díky Strakonicím dostala do nominace české reprezentace.
Co tě kromě házené baví, čím se bavíš ve volném čase?
Času na další aktivity moc nemám, házená mi zabírá většinu času, ale samozřejmě se najde čas i na něco jiného. Díky házené jsem často mimo domov, takže čas doma s rodinou si užívám, ráda si sednu k dobré knížce. Moje oblíbená aktivita je ale i myslivost s taťkou.
Nedávno se hrálo ME žen, které pro nás skončilo již v základní skupině. Přesto si troufám tvrdit, že naše „repre“ předvedla povedené výkony. Sledovala jsi nějaké zápasy, potažmo máš hráčku, která je ti herním projevem sympatická?
Musím souhlasit, všechny zápasy které naše ,,repre“ odehrála byly povedené, bohužel to tentokrát nestačilo. Sledovala jsem všechny zápasy, které jsem my i ostatní země odehrály a užila jsem si to. Ráda se podívám na zápas České republiky, ale sledovat např. norskou nebo nizozemskou házenou je pro mě také příjemné. Za mě skvělý výkon v bráně předvedla Petra Kudláčková, ve hřišti zase Markéta Jeřábková. Musím ale podotknout za mě krásnou souhru spojek a pivota ve švédském týmu. Moje oblíbená hračka na pivotu je tedy Linn Blohm (Švédsko) a Kari Brattset Dale (Norsko).
Trošku na jiné téma, můžeš nám říci co studuješ, máš představu, co bys chtěla v budoucnu dělat? Jestli máš v úmyslu věnovat se oboru zabývající se sportem (FTVS), nebo tvé představy o budoucnosti jsou diametrálně rozdílné?
Jsem na gymnáziu v Třeboni a volba této střední školy byla i proto, že stále nevím, co chci v životě dělat. Ráda bych dále pokračovala s házenou a musím to tedy skloubit i se školou, ale jaký obor, tak to zatím nevím. Jediné co zatím vím, že bych raději studovala přírodovědné vědy než vědy humanitní.
Díky Lauro, přeji ti pohodové vánoční svátky.
J.
Přidejte odpověď