Profesor Kolář se zastává sportu dětí: COVID dostal červený koberec!

Sebral svoji erudici, společenský respekt, klidnou sílu a pokoru. „Nechci, aby z toho byla senzace,“ řekl profesor Pavel Kolář hned na úvod. Jeho sdělení k vrcholným autoritám je ale jasné a hlasité: Nechte děti sportovat! Jinak hrozí vážné důsledky, které se nebudou počítat aktuálními čísly, ale v dalších letech poznamenanou generací. „Je strašně důležité si uvědomit, že nám nemůže jít jen o otázku bezprostředního dopadu,“ horuje Kolář.

Chvilky pro veřejné vystoupení pečlivě vybírá. Pavel Kolář zdůrazňuje, že uznává sílu koronavirového problému, ale zároveň upozorňuje na nebezpečné důsledky, které současná přísná omezení přináší. „Já si myslím, že situace je vážná, ale že není nutné strašit. Je potřeba, aby se lidi chránili, respektovali ta tři R, ale zároveň, aby nebyli zavření doma, v obavách, aby šli ven,“ říká Kolář, předseda Lékařské komise ČOV, která před několika dny vyzvala ministra zdravotnictví Jana Blatného a hlavní hygieničku Jarmilu Rážovou k návratu dětí ke sportovním a pohybovým aktivitám.

Můžete aktivitu Lékařské komise ČOV blíže vysvětlit?
„Já ti situaci beru jako velmi vážnou, nikoli jenom z hlediska virové nákazy. Vir je patogen, ale i patogen psychosociální. Je strašně důležité si uvědomit, že nám nemůže jít jen o otázku bezprostředního dopadu. Dlouhodobý dopad se netýká čtrnácti dní, ale doby, kterou vidíme od března, a dá se předpokládat, že bude nějakou dobu trvat. Když vypneme školu, nebude to vidět, jako když vidím pacienta na jipových jednotkách, ale projeví se to později ve zcela závažných důsledcích. Je potřeba i s tímto počítat a nezohledňovat jen počet nakažených. A ten neznamená počet nemocných.“

Školním dětem byla možnost pohybu omezována už na jaře, v jaké situaci jsou teď?
„Dlouhodobá restrikce je otázkou i měsíce. Zkuste si, když jste měsíc nemocní a nebudete se pohybovat, sportovat. Za měsíc vidíte, jak vám odejde kondice, základní stereotypy, návyky. U dětí je zvlášť důležité, aby se určité návyky fixovaly. Jsou to návyky, které sport a pohyb pěstují, vy je v dospělosti už nikdy nedostanete, když začnete trénovat v pozdějším věku.“

Co konkrétně tím myslíte?
„U dětí pohyb vytváří prostřednictvím endorfinů určitou radost. Ta se fixuje. Když si v pozdějším věku jdete zaběhat, zasportovat, vytváří se vám určitý endorfinový pocit. Když si ho nevytvoříte v mládí, tak si ho nevytvoříte v dospělosti. Druhý důvod je ten, že děti na jaře v průměru o dvě kila přibraly.“

Jak vážný je to problém?
„Dva kilogramy v průměru, to je velmi důležité. Když se podíváme, kdo se není schopen vypořádat s covidem, tak v rizikových faktorech hraje velkou roli obezita a sekundární dopady obezity jako je cukrovka druhého typu.“

Jaký má sport ještě další význam?
„Třetím faktorem je, že roušku dělá i hlen. Branou viru je sliznice, když má dobrou ochrannou schopnost, za prvé neonemocníte, nebo je nálož viru minimální. Vy si sportem a pohybem trénujete taky ten hlen, který vás také chrání před vznikem a přenosem onemocnění.“

Co se děje s dítětem, které třeba měsíc či dva vůbec nesportuje?
„Když nesportujete, získáváte lenost, sport nahradíte počítačem. Není ani problém, že měsíc nesportujete, ale bude obtížné se k tomu vracet. Je to nepříjemné, musíte se zadýchat. U počítače si vytváříte pozitivní návyk. Máte enormně zapojenou mozkovou kůru, tím potřebujete cukr a automaticky se vám vytváří potřeba dát si kolu. Ale kola vám nejde do svalů. Přes nový návyk počítačů a her, se budou ke sportu těžko dostávat.“

Takže tu budeme mít něco jako covidové děti? Obézní, s horší iminutou, s pokaženým vztahem k pohybu…
„Za předpokladu, že se tohle nebude brát vážně, do určité míry to můžou být covidové děti. Problém je, že pohybová funkce v medicíně není tolik významná. Když přijde člověk k doktorovi, je obézní, tak zjistíte, že má vyšší cholesterol, počínající cukrovku. První, co dostanou, jsou léky, ne dietu a doporučení pohybu. Pohyb je lék a je potřeba ho brát jako lék.“

Na jaře i na podzim při dosavadních vrcholech epidemie v Česku převažovala omezující opatření, které lidem zhoršují možnost sportovat. A když lidé nebudou sportovat, zdraví se jim zákonitě zhorší. Jak se to pak v populaci projeví?
„Existuje výraz trade-off, něco za něco. Máme tady závažné onemocnění, já ho respektuju a respektuju opatření. Ale je potřeba si uvědomit, že v sekundárním dopadu se bude navyšovat počet zemřelých z pohledu kardiovaskulárních onemocnění, metabolických onemocnění. Je tady strana, která popírá opatření. Je ale potřeba říci, že stejně závažnou věcí je vytvářet přehnané strašení.“

Co máte konkrétně na mysli?
„V příklad bych dal pana profesora Flégra, který je pro mě vizitkou, že vůbec nemá dosah, jaký dopad mají jeho slova. Přečetl jsem si: Nevím, jestli někdo bude slavit Vánoce, když bude vidět, že bude denně umírat tisíce lidí…“

Podle vás je to zbytečné strašení?
„Stojím si za tím, že jsou důležitá selektivní, individualizovaná opatření, nikoli plošná. Druhá věc je odpovědnost za to, co člověk pronese nebo řekne. Myslím, že vyjádření pana profesora Flégra jsou toho příkladem. Jsem dnes a denně konfrontován se seniory, pacienty, s mojí maminkou. Vím, jaký dopad mají tato slova pro tuto generaci. On dělá evoluční biologii na dinosaurech, takže si nemusí ověřovat svoji činnost v praxi.“

Vy horujete, aby se děti i normální lidé mohli vrátit ke sportu. Jenže atmosféra je teď taková, že šéf Národní sportovní agentury Milan Hnilička slýchá od svých politických partnerů kritiku, že se za sport pere až moc…
„Něco jiného je profesionální sport a obecně sport mládeže a celé populace. Já považuju sport za docela závažný a důležitý hlavně v úvodu života. Máme tři zásadní období z hlediska fixace pohybových návyků. První je rané do roku, druhé začátek školní docházky, kde se fixují návyky endorfinové, metabolické, imunitní. Nemůžeme to nahradit cvičením před internetem, děti chtějí hrát soutěže, potřebují pozitivní motivaci. Třetí zásadní období je období puberty. Tam když máte obezitu, ovlivňuje se i hormonální aktivita u mladých lidí. Když je nedostatek pohybu, tak to zase má dopad do hormonálních, metabolických procesů. To už nevrátíte zpátky.“

Je zjevné, že pod tlakem každodenních aktuálních čísel nakažených a mrtvých v politice takhle uvažuje málokdo. Co s tím?
„Já jsem angažovaný, chci na to upozorňovat. Pro mě je důležité, aby se nemátla veřejnost. Vidím, jak je pro lidi těžké se v tom orientovat. Dneska chybí ještě pitvy v přímém přenosu. Na jedné straně je obrovské strašení, na druhé kritika omezování. Je potřeba si uvědomit, že to nesmíme brát na lehkou váhu, proto jsem teď moc nevystupoval.“

Teď ale jasně upozorňujete na dlouhodobá rizika, která hrozí, když se národ přestane hýbat…
„Na jedné straně máme restrikci a dopady z pohledu zdravotního. Na druhé straně dopady do buducna. Nemůžeme nikdy vyhrát 100:0. Ty dopady nejsou vidět dneska, ale budou vidět za rok, za dva, za tři. Každý rok na COVID zemře určitý počet lidí, ale je potřeba to srovnat s dalšími onemocněními. Na nádorová onemocnění zemře ročně 26 000, kardiovaskulární 48 000. A když vezmeme, že tady budeme mít generaci, která nemá prevenci pohybových návyků, tato čísla nám do budoucna narosotiu. A to je potřeba připočítat ke COVIDu. A může to mít i dopad do oblastí psychiatrie, domácího násilí, odložených dětí to Klokánků. Pro zdravý národ je třeba mít pohyb.“

Zmínil jste další vážná zdravotní rizika, proč je podle vás tak vyhrocená atmosféra zrovna u nemoci COVID-19?
„Tuhle debatu vedeme dlouho, prostě nevíme, nedokážu na tuhle otázku úplně odpovědět. Tahle nemoc dostala určitou prioritu, denně se dozvídáme, kolik je nakažených, ale ne kolik je nemocných. Vedle lidí s těžkým průběhem by mělo být, kolik lidí umírá denně na rakovinu. Tahle nemoc dostala červený koberec, je těžké z toho vystoupit, aniž by člověk byl zařazovaný mezi zpochybňovače. Rozdělování na tábory je strašně nebezpečné.“

Zdroj: iSport.cz