Na žádost Martina Galii zveřejňujeme toto jeho prohlášení.
Vážení házenkáři, fanoušci házené,
jako nejzkušenější člen české házenkářské reprezentace mužů co do počtu reprezentačních startů i vrcholných akcí, na kterých jsem nastoupil, bych touto cestou rád sám za sebe vyjádřil své stanovisko k současné situaci. Úvodem chci zdůraznit, že toto vyjádření formuluji z vlastní vůle a ze své vlastní vnitřní motivace. Nejsem člověk, který by dělal rozhodnutí z minuty na minutu a snažím se nerozhodovat se v afektu. Vím, že každý má na současnou situaci jiný názor. Nikoho nechci přesvědčovat o tom, že můj názor je jediný správný a nikomu nechci brát jeho pohled na události posledních dnů.
Je mi hrozně líto, že jsme nemohli odcestovat na mistrovství světa do Egypta. Za svým rozhodnutím, které jsme jako tým učinili, si však stojíme. V dané situaci jsme neviděli jinou možnost. Chápu, že lidé, kteří na rozdíl ode mě stojí vně týmu, to nevidí stejně jako já a vyvstává řada otázek. Ale rozhodnutí, které náš tým učinil, učinil pro to, abychom ochránili hráče jak ze zdravotního hlediska, tak i pro jejich házenkářskou budoucnost.
To rozhodnutí rozhodně nebylo jednoduché, ale já osobně jsem viděl v dané situaci několik klíčových věcí.
Reprezentovat Českou republiku v házené je dlouhodobý proces. Není to o tom, že někdo přijede ze dne a den a může hrát v reprezentaci. I zařazení jednoho, dvou, i tří nových hráčů do systému a kolektivu, byť z velké části kompletního, není jednoduché. A my jsme chtěli na mistrovství světa v Egyptě naše mladé talenty do družstva zapojit. Trenéři jim chtěli dát na šampionátu příležitost a herní prostor. Ale ten prostor nemohl být celých 7 zápasů ve 14 dnech!
Takovou zátěž by nikdo nevydržel, na to nejsou mladí hráči ještě připravení. Jsou to výborní házenkáři! Mají odhodlání, chuť a veliký talent. Ale odehrát 60 minut v utkání, pak se celý další den takticky na videoporadách připravovat na dalšího soupeře a nastoupit do dalšího zápasu, v němž zase odehrají dalších šedesát minut. To nemůže zvládnout hráč, který není na takovou zátěž připravený, a já v české lize hráče, kteří by na toto byli připraveni, nevidím. Přišla by zranění a zdravotní problémy, které by mohly ovlivnit celou další kariéru těchto mladých hráčů. Sám dobře vím, jak je těžké takovou zátěž zvládnout. Je to dlouhodobý proces, který absolvuji už 20 let, ale na každý zápas se musím znovu a znovu fyzicky i mentálně připravit. Mladí hráči bez zkušeností nejsou připravení na to, aby hned na začátku své kariéry museli nést takovou zátěž, a my jsme je museli ochránit.
Spousta lidí namítá, že jsme mohli odjet s B, C nebo D týmem. Nedokážu si představit odjet na mistrovství světa s tím, že bychom museli najednou do reprezentace zapracovat třeba dvanáct nových hráčů. Na dva zápasy v kvalifikaci jde možná sestavit tým ze dne na den a s velikým odhodláním, drajvem, trochou štěstí a tím prvotním impulsem nadšení se možná dá odehrát jedno nebo dvé dobrá utkání. Ale mistrovství světa je dlouhodobý turnaj a v něm takto nedokáže fungovat nikdo, kdo na to není opravdu dobře fyzicky a mentálně připraven. Naše základna by musela být obrovská a museli bychom mít obrovské štěstí. Troufám si tvrdit, že na dlouhodobém vrcholném turnaji by to s takovým nouzovým řešením nezvládl ani žádný jiný sport.
Za svoji kariéru jsem také nepotkal trenéra, který by se pod takovýto improvizovaný tým podepsal. Nedokážu si představit kouče, který vidí kluky dva dny a jede na mistrovství světa. Žádný trenér by nenastoupil k týmu s tím, že jej připravuje ne na výhru, ale na to, aby co nejméně prohrál. V tomto bodě by ztrácelo slovo reprezentace smysl a nebylo by důstojné takto reprezentovat svoji zemi.
Do reprezentace se musí člověk vytrénovat, vychovat a zapadnout. Je to obrovská zátěž, dřina a z ní pak pramení hrdost na to, že mohu reprezentovat.
Nemám rád slovo B tým. My v České reprezentaci B tým nemáme. Máme výběr 50 českých hráčů, kteří se mohou do reprezentačního týmu zapojit a já se nechci dočkat toho, že vybíráme v České republice hráče do reprezentace podle toho, jestli mají papír na to, že už prodělali Covid. Ovšem připouštím, že do budoucna by nebylo na škodu „B“ tým sestavit a dlouhodobě jej připravovat paralelně a v souladu s koncepcí A týmu. Ale to je hudba budoucnosti.
Náš tým, dokud mohl a měl sílu bojovat, byl odhodlaný jet. Byl jsem do poslední chvíle mezi hráči, kteří mohli odletět. Tlak na tým byl obrovský! Viděl jsem na hráčích, jak bojují za to, aby se situace stabilizovala a tým byl připravený na šampionátu nastoupit. Ale i psychických sil ubývalo všem a domnívám se, že i pokud by tým na šampionát nakonec odcestoval, psychické vypětí by družstvo zlomilo spolu s fyzickým tlakem přímo na šampionátu. Ve chvíli, kdy dva dny před odletem k nakaženým přibyla v tréninku zranění dalších hráčů, jiné východisko nebylo. Bez těchto zranění jsem si dokázal představit, že na šampionát s dalšími posilami odcestujeme, ale pak už nebylo jiné řešení. Myslím, že v naší situaci by toto rozhodnutí udělalo více družstev.
Vůbec jsme nemohli počítat ani s tím, že by se nakažení hráči do mistrovství později zapojili. Všichni jsou to hráči, kteří jsou skvěle fyzicky připravení, ale když jsem viděl při videohovorech, co s nimi nemoc dělá, bylo nepředstavitelné, že by po dvanácti dnech ležení na pokoji mohli nastoupit. Museli by mít negativní výsledek testu a projít důkladnou zdravotní prohlídkou a řadou vyšetření v nemocnici. A také nezapomínejme, že hráči nejsou zaměstnanci reprezentace, ale zaměstnanci klubu. A každý manažer klubu by svému hráči s takovým zdravotním rizikem ve startu na šampionátu bránil, přestože někteří hráči našeho týmu by si to i s rizikem zranění pro Českou republiku pravděpodobně „lajzli“.
Nevím také, jestli bychom dokázali ochránit a připravit další skupinu. V jiné bublině, v pětidenní karanténě. Negativní test nezaručuje, že za dva dny nebude člověk pozitivní a nemůže nakazit spoluhráče. Teď všichni v házenkářské komunitě vidíme různá řešení, přemýšlíme, co mělo být jinak. Musíme se poučit z chyb, které se možná udělaly. Ze své pozice nebudu hledat viníka, kdo za to mohl nebo nemohl. Ale budu také hledat odpovědi na otázku, jak se mohlo stát, že se nákaza tak rozšířila a samozřejmě musí nést následky ten, kdo za tuto věc zodpovídal. Názorů je a bude spousta a já nikomu ten jeho neberu, ale tohle je pohled můj, hráče s dvacetiletou zkušeností a jedenácti starty na vrcholných turnajích.
Nemůžeme jít do zápasu s tím, že víme, že jej prohrajeme o deset, další o patnáct. Nikdy nechci být v takovém týmu, který bude hrát o nic. Nejsme parta dětí na táboře. Vím, že se všichni fanoušci házené, všichni házenkáři na mistrovství těšili. Já jsem se ohromně těšil a věřím, že kdyby na šampionátu nastoupil ten tým, který spolu dlouho funguje, který se v Plzni sešel navíc doplněný o skvělé talenty, tak při dobré konstelaci hvězd a dobře načasované formě měl na to, aby postoupil alespoň do osmifinále. Ale to je kdyby.
Vážím si každého názoru, který má na tuto situaci kdokoliv, i když bude proti názoru mému. Ale myslím, že mé argumenty by mohl ledaskdo pochopit. Jsem ochotný každému odpovědět a diskutovat s ním slušnou formou, pokud se mi ozve například na sociální síti a pokud bude mít otázku, kterou jsem schopný zodpovědět. Vnímám argumenty, ale mám pocit, že nikdo nevidí naši pozici a to, co jsme absolvovali.
Děkuji trenérům, že v tak těžké situaci dokázali tým připravovat na dálku. Realizační tým dělal maximum proto, aby se zdraví i nemocní cítili co nejlépe. Děkuji i hotelu, který nám vyšel ve všem vstříc. Uvědomuji si také, že se naše odstoupení z mistrovství světa možná odrazí na přístupu partnerů. Ale děkuji všem, kteří se nás rozhodli podpořit, a i když někteří možná nezůstanou, děkuji těm, kteří s námi vytrvají. A děkuji hlavně všem fanouškům, kteří nám celé roky fandí. Jejich podpory si velmi vážíme!
Děkuju také Exekutivě a vedení ČSH za to, že nikoho nenutili do rozhodnutí, které by nechtěl udělat. Akceptovali postoj hráčů a toho si velmi vážím. Že pro ně bylo důležitější zdraví a budoucnost hráčů i přesto, že Česko přišlo o příležitost reprezentovat na mistrovství světa.
A především chci poděkovat týmu, který teď zažívá to obrovské zklamání, že se na mistrovství světa nejede. Ale jsou v životě horší, těžší věci, než že neodjedeme na mistrovství světa. Znám to z vlastní zkušenosti. Pro hráče, kteří v národním týmu teď začínají, nic nekončí. Budou mít další šance si vybojovat svoje místo na mistrovství Evropy, mistrovství světa. Pro ně všechno začíná.
Martin Galia