Rozhovor
Tři roky působil letos třiadvacetiletý pivot Martin Nový v klubu HBC Strakonice 1921. Přišel v létě 2020, odchází v létě 2023. Od nové sezony bude oblékat dres mistrovské Plzně, jejímž je odchovancem. Do západočeského Talentu se vrátil oklikou přes Lovosice a právě Strakonice. Těm pomohl v ročníku 2021/2022 k prvenství v první lize a po úspěšné baráži s Hranicemi postupu do nejvyšší soutěže.
V ní byl v uplynulé sezoně jedním z tahounů mužstva a měl velký podíl na udržení extraligové příslušnosti, byl i jedním z nejlepších pivotů v soutěži, ne-li nejlepším. Na přelomu roku ho přibrzdilo zranění ramena, musel podstoupit operaci a kvůli tomu vynechal několik zápasů. Ale po návratu na hřiště bojoval, jak je jeho zvykem, do roztrhání těla. Na konci sezony pak neodolal vábení ještě více házenkářsky vyrůst, a proto kývl na nabídku Plzně.
V uplynulém ročníku 2022/2023 naskočil Martin Nový do 27 zápasů a vstřelil v nich v součtu 98 branek. Jak zhodnotil své působení u Otavy? Na co bude především vzpomínat? A jak se mu strakonický klub zapsal do srdce?
Vaše angažmá ve Strakonicích skončilo, od nové sezony budete hrát v Plzni. Jak těžké či naopak lehké bylo rozhodování jít do týmu, který pravidelně hraje o titul?
Zcela upřímně říkám, že to pro mě byl velký a dlouhý vnitřní boj. Nechtělo se mi strakonické prostředí, které je nesmírně příjemné, opouštět. Fanoušci jsou tady neuvěřitelní a nikde jinde jsem lepší kolektiv nezažil. Už jen z principu, kvůli klukům, že se nám podařilo postoupit z první ligy do extraligy a tu udržet, se mi odcházet nechtělo. Toto vše hovořilo pro to, abych zůstal. Na druhou stranu, co jsem při nabídce Plzně musel vzít v potaz, je fakt, že Talent mi má víc co nabídnout. Házené teď chci dát všechno, co můžu. Doufám, že jsem udělal správný krok. Chci se do toho opřít a věřím, že Plzeň mi pomůže k tomu, abych se ještě zlepšil.
Kontaktovala vás Plzeň už v průběhu sezony, nebo až v jejím konci?
Kontakt přišel už v její první polovině s tím, že v Plzni byl nejistý odchod Dana Režnického. Potkali jsme se, řekli jsme si vzájemné představy, co bychom očekávali. Dan nakonec neodešel, takže finální řešení přestupu se tím oddálilo. Když pak bylo jasné, že Dan odchází, sešli jsme se znovu a domluvili podmínky. Vyhověli jsme si ve spoustě věcí.
Jak hodnotíte své působení ve strakonickém dresu?
Strakonický klub mě naučil především si hodně věřit. Měl jsem totiž problém s tím, že jsem si nikdy nevěřil. A také jsem nikdy nezažil takovou roli, že bych mohl být tak nápomocen a že jsem nějakým způsobem nesl tíhu celého mužstva. Naučilo mě to věřit si, ale také zpětné sebereflexi. Působení ve Strakonicích pro mě byl jen přínos, negativně tady nemůžu hodnotit nic. Pomohlo mi to také k tomu, abych si v hlavě ujasnil, co od házenkářského života chci – konkrétně to, že chci víc, než mi tady dokáže klub nabídnout.
A jak se ohlížíte za herním projevem mužstva při obnovené extraligové příslušnosti?
Musíme brát v potaz to, že pro spoustu kluků to byla první sezona v nejvyšší soutěži. Zkušenosti jsme tedy neměli takové, vyzrálost v některých věcech také nebyla příliš vysoká. Ale věřím, že jsme to vždy dohnali kolektivem a chemií v týmu. Je mi líto spousty utkání, která byla dobře odehraná – třeba venku s Lovosicemi, doma s Duklou Praha i s Maloměřicemi Brno, na které se nám špatně hraje. Ale s ohledem na sestavu, jaká se tady dala dohromady, jsme hráli pěknou házenou. Řadu věcí, které nám chyběly ve zkušenostech nebo herním vyhrání, jsme dokázali dohnat bojovností a týmovostí.
Najdete nějaký zápas, na který budeme nejvíce vzpomínat?
Nejlepší vzpomínky budou asi dvě. První proti Kopřivnici, kdy jsme poprvé v sezoně v extralize bodovali naplno a já jsem v poslední sekundě trefil vítězství. To pro mě byl obrovsky emoční zážitek. A druhý byl proti stejnému soupeři, tentokrát v play-out, kdy jsme vývoj utkání dokázali otočit. Dal jsem jedenáct gólů a ta euforie, spoluhráči, podpora ze všech stran, to pro mě bylo něco tak neskutečného… V životě jsem nezažil něco takového jako v těchto duelech.
V minulosti jste okusil extraligu v Lovosicích, teď ve Strakonicích a čeká vás působení v mistrovské Plzni. Cítíte, že vaše kariéra má vzrůstající tendenci?
Rozhodně. Do Lovosic jsem odcházel z Plzně hned po dorostu, byl jsem do nejvyšší soutěže hozený a bylo pro mě těžké se rozkoukat, rozehrát se. Ale byl to dobrý krok, protože jsem byl hozený do vody a naučil jsem se plavat. Po příchodu do Strakonic, i když na začátku do nižší soutěže, jsem se dokázal pořádně vyhrát, zlepšit svoje nedostatky. S trenérem Michalem Zbíralem, který také hrával na pivotu, jsme si hodně notovali a mohl mi říct svůj pohled na věc. Přiznávám, že sám v sobě mám obavu z toho, abych skok ze Strakonic do Plzně zvládl, věřím však, že svým nastavením a dřinou dokážu dorovnat výkonnostní i herní rozdíl, který mezi Strakonicemi a Plzní je. Věřím, že půjdu ještě víc nahoru.
Zůstanou pro vás Strakonice srdcovou záležitostí?
Určitě! Strakonice jsou pro mě nejvíc srdcový klub. Od lidí z vedení, přes spoluhráče až po skvělé fanoušky. Z lidského hlediska jsem nezažil, že bych se někdy cítil lépe než tady. Budu moc rád, když se budu moct utrhnout a přijet se na kluky podívat nebo s nimi zajít na pivo. V tomto bych chtěl zůstat Strakonicím věrný. Jsem jim neskutečně vděčný za spoustu věcí.
